Briancon, Cervieres, Col d' Izoard (2360 m n.m., 10:52), Arvieux, Guillestre, Vars, Col d' Vars (2109 m n.m., 14:50), Saint Paul-sur-Ubaye, La Condamine-Chatelard, Jausiers, Lans, Le Rochas, Col de la Bonette (2802 m n.m., 16:23) a zpět do Jausiers, Les Davids, Barcelonnette (158 km)

Po nočním deštíku balíme mokrý stan a vyrážíme na další kilometry přes průsmyky. Nejdřív rozcvička na Col d' Izoard, pak nižší Col d' Vars. Stan se suší na odpočívadle při obědě.

V Jausiers odbočujeme k stoupání (převýšení 1589 m, 24 km) na nejvyšší místo na celé dovolené. Provoz postupně slábne, krajina se začíná měnit, ubývá zeleně a příbývají skály a kamení, pustina. Cesta šplhá do výšky 2802 m a zde tvoří smyčku - cesta je úzká, na nejvyšším místě se parkuje a není možné se tam otočit. Ručička teploměru chladící kapaliny se nehnula ze své běžné polohy, větrák se rozběhl jen na minutku při couvání při parkování na průsmyku. Fabie šlapala jak hodinky. Vrchol s vyhlídkou je ve výšce 2862 m. Kruhový rozhled je fantastický, každý pohled přináší nové zážitky. U cesty jsou bunkry předválečného opevnění i bývalé ubytovny. Dá se odtud pokračovat do Nice, ale vracíme se zpět do Jausiers a popojíždíme do Barcelonnette, kde se ubytováváme v kempu Du Peyra přímo ve městě, kousek od centra.

 

 

Barcelonnette, Col du Cayolle (2326 m n.m., 10:46), Guillames, odbočka do Gorges de Daluis (13:50), Le Collet, Valberg (15:22), Beuil, odbočka do Touët-sur-Var (16:33), Entrevauex, Lac de Castillon (18.00), Castellane, La Palud-sur-Verdon, Lac de Ste-Croix (256 km)

Z Barcelonnette vyjíždíme po celkem málo frekventované silnici na Col du Cayolle. Dlouhé stoupání po úzké silničce se odehrává v menší výšce než včera a krajina je více zalesněná a celkově zelenější. V Guillames odbočujeme do kaňonu červených skal Gorges de Daluis. Silnička se kroutí po úbočí kaňonu, místy je veden každý směr zvlášť, s tunely a mosty se stavitelé opět vyřádili. Na mostu přes údolí se ozývá řev, skáče se tam bungee jumping. Po návratu do Guillames opět stoupáme do hor, do nejjižněji položeného francouzského lyžařského střediska Valberg. Leží jen asi hodinu jízdy od pobřeží Cot d´Azur. Přes Gorges du Cians směřujeme na jih, ale jen do městečka Touët-sur-Var. Hlavní silnice jím prochází, ale stará část je nalepená na skále jako vlaštovčí hnízdo.

Vzhledem k cíli dnešní etapy obracíme a míříme do Castellane a k jezeru Lac de Ste-Croix. Ještě před Entrevauex nás staví četníci, přesněji pohledná četnice při silniční kontrole. Spustila na mě francouzsky, pak si pomáhala angličtinou, ale domluvili jsme se. Jen místo řidičáku dostala do ruky omylem občanku, pak ještě zelenou kartu, což ji uspokojilo. Protože bylo všechno v pořádku, využil jsem situaci a nechal se s ní vyfotit. Četníci už bohužel mají uniformy jiné, než za dob četníka ze St. Tropéz, ale kdy se zase vyskytne příležitost... Jejímu kolegovi to zřejmě přišlo líto, mumlal cosi o 20 € za fotku, ale byl rázně odmítnut. Bude si muset odchytit někoho jiného.

Z Castellane se silnice kroutí kaňonem řeky Verdon, průjezd La Palud-sur-Verdon je tak úzký, že je řízen světly. Doleva doprava, nahoru, dolu, hustý provoz je místy vyšperkovaný autobusem, nebo velkým obytným autem. Pohrdáme kempy podél cesty, což se nám málem vymstilo. Kempy u jezera Lac de Ste-Croix jsou obsazené, nakonec se vracíme do kempu Le Moulin asi 4 km od Moustiers-Ste-Marie. Získali jsme místo naproti toaletám, ale je tam celkem malý provoz a tak to příliš nevadí. K jezeru je asi 300m, ale ve tmě se ho jaksi nedaří najít.

 

La Palud-sur-Verdon, kemp (59 km)

Moustiers-Ste-Marie (20:00), kemp (8 km)

Po dlouhém rozmýšlení, jak si nejlépe prohlédnout kaňon, se rozhodujeme dojet autem na parkoviště za La Palud-sur-Verdon. Odtud vyrážíme na pěší tůru po proudu řeky Verdon s tím, že dojdeme zhruba do poloviny trasy a vrátíme se zpět k autu. Jinak bychom museli jet zpátky k autu veřejnou dopravou nebo taxíkem. K osvěžení využíváme zátočiny řeky s oblázkovou pláží. V poledním horku na rozpálených skalách přijde vhod ochlazení v tunelech na turistické cestě, doporučované svítilny jsou v tam opravdu nutné.

Do kempu se vracíme stejnou cestou, jdeme se vykoupat do jezera. Vypadá sice nádherně, ale ve vodě skoro nikdo není. Voda je totiž zarostlá spoustou trávy a k plavání to zrovna moc dobré není.

Večer si jedeme prohlédnout Moustiers-Ste-Marie. Je nalepené na skalní soutěsce, městečkem protéká potok s vodopády, je v něm spousta kavárniček a restaurací, ale také tiché zákoutí pod platany před kostelem.