La Ciotat, Marseille, Salon-de-Provence, Eyguiéres, Mouriés, St-Rémy-de-Provence (135 km)

Balíme věci po neklidné noci, na které se podepsali naši sousedé a jedeme do přístavu. Sluníčko se opět zatoulalo bůhví kam, ale hlavně neprší. Je celkem teplo, dlouho váhám, ale pak si přes triko beru bundu. K výletům jsou nachystané dvě lodi, větší katamaran, menší bude naše. Vyzvedáme si lístky na loď a spolu s ostatními cestujícími se řadíme u vstupu na molo. Máme zaplaceno hodinu a půl dlouho projížďku po Calanques, prý až k Marseille.

Získali jsme výhodné místo na otevřené přídi na levé straně. Po vyplutí z přístavu nás přichází průvodce na něco upozornit, samozřejmě francouzsky. Co říkal jsme pochopili velice rychle, hned po zhoupnutí na první vlně. Průvlaky na palubu teče voda, samozřejmě hned odtéká. Nejdřív jsem poctivě zvedal nohy, pak už jsem to vzdal, konec konců sandály uschnou a ponožky taky. Odpluli jsme z přístavu jako druzí a tak máme zřejmě povinnost předhonit katamaran. Plavba se zklidní až v zátokách, které připomínají fjordy. Po skalách nad mořem lezou horolezci, na přístupných místech se opalují lidé. I když občas vysvitne slunce, jsem nakonec rád, že mám na sobě bundu, protože vítr na lodi je opravdu studený. Součástí Marseille byla údajně poslední vesnice s přístavem, odkud jsme pluli na zpáteční cestu do La Ciotat.

Po návratu do přístavu sedáme do vyhřátého auta a vyjíždíme na Marseille. Přes město vede dálnice s placeným tunelem, využíváme ji a sjíždíme z ní až těsně před mýtnou bránou. Od moře máme namířeno na St-Rémy-de-Provence. Projíždíme typickou provensálskou krajinou. Rovinu střídají vápencové skály s borovicovými háji a olivové sady.

St-Rémy-de-Provence je menší město se zachovalým historickým centrem, které na návštěvníka dýchá neopakovatelnou atmosférou. Pěkný kemp nalézáme pár minut od centra města, večer se jdeme projít do starých uliček, kde chodil i Nostradamus.

 

Avignon (9:00), Point-Saint-Esprit, Vallon-Pont-d' Arc (15:00), Barjac, Lussan, Uzés (17:10), Pont du Gard (18:25), Beaucaire, Tarascon (19:54), St-Rémy-de-Provence (246 km)

Dnes chceme navštívit Gorges de l'Ardéche a projít si Avignon, podívat se na Pont du Gard a na Tarascon. V Avignonu parkujeme za hradbami starého města, místa dost, na Francii je celkem brzo. Orientujeme se podle plánu a branou vcházíme do města. Je to celkem jednoduché, pořád rovně za nosem. Ukazatel nás přivádí před papežský palác a pak už je to kousek k slavnému mostu. Za vstup na most se platí, turisté po něm bloudí s elektronickým průvodcem u ucha. Teď je poloprázdný, můžeme si ho pořádně vychutnat. V expozici u vstupní brány si můžete poslechnout různé jazykové verze známé písničky, česká chybí.

Z Avignonu jedeme do údolí Gorges de l'Ardéche. Opouštíme Provence a vjíždíme do Languedoc-Roussillonu. Řeka v kaňonu je rájem vodních turistů, kteří hojně využívají půjčovny kajaků. Ty jsou pak na přívěsech přemísťovány po silnici zpět do výchozího místa. Silnice se kroutí vysoko nad řekou, využíváme časté vyhlídky k fotografování. Dole na řece je větší provoz než na silnici nad ní. Z Vallon-Pont-d' Arc pokračujeme do Uzés.

V Uzés je pěkné historické centrum, opět s typickým náměstím s platany. K římskému akvaduktu a mostu Pont du Gard jdeme pěšky, necháváme auto na hlavní silnici, ostatně to dělají i domorodci. Je už skoro půl sedmé večer, fotky mají pěkný nádech do zlatova. I v celkem pozdní dobu je tu hodně lidí a další stále přichází. V Tarasconu se budou konat slavnosti, před hradem táboří skupiny historického šermu, i kramáři jsou v historickém oblečení. Dáváme si chleba plněný gyrosem (jak ho asi připravovali ve středověku?) a při jeho konzumaci vychutnáváme atmosféru. Na celém tržišti je jen jeden krámek s českými prodavači nožů a jiných kovářských výrobků. Samozřejmě je tam skupinka krajanů, ke které se na chvíli přidáváme.

 

St-Rémy-de-Provence, Les Baux-de-Provence (10:15), Arlés (12:00), Aigues-Mortes (15:43), Le Grau-du- Roi (16:15) (125 km)

Dnes se vracíme k moři. Nejdříve ale navštívíme Les Baux-de-Provence, další město vystavěné na skalnatém ostrohu. Kolem jsou různé skalní útvary, vytvořené nejen přírodou, ale i člověkem. Arlés je historické město se zachovalým římským amfiteátrem a dalšími památkami. Přes národní park Camargue pokračujeme do Aigues-Mortes. Tady už je jen rovina, farmy lákající na projížďky na koních, občas i plameňáci a samozřejmě černé hovězí. Aigues-Mortes je opevněný královský přístav, kterému chybí moře. Hradby zůstaly zachovány, stejně tak i domy uvnitř. Dobu, kdy u pevnosti kotvily lodě připomíná i maják na jedné z věží.

Rybářská vesnice Le Grau-du-Roi se proměnila v turistické město. Zatím zde nejsou velké hotely, podél dlouhé písčité pláže jsou parkoviště, přes silnici penziony. Nocleh nacházíme v poloprázdném kempu kus cesty za zábavním parkem. Kvalita nic moc, voda a pláž u kempu je, kolem jsou jezera.

Le Grau-du-Roi (20 km)

Večerní prohlídka Le Grau-du-Roi má své kouzlo, obzvlášť u kanálu, kde kotví lodě. Přes kanál je otočný most, který je večer využíván rybáři. U ústí kanálu je maják a molo, ze kterého je pěkný výhled zpět na vesnici. Ulice jsou natřískané turisty jako Václavák. Milovníci ústřic a jiných mořských potvor si mohou dopřávat tyto dobroty v pouličních restauracích.