Francie 2007
Přípravy
Myšlenka na cestu do Francie, přesněji do Provence, vrtala v hlavě už dlouho. Po pročtení průvodců, zjišťování informací od známých a studiu map se začíná rýsovat itinerář cesty. Zatím bez rozdělení na dny, to vyplyne podle celkové doby, která bude k dispozici. Při plánování dobře posloužily stránky Mappy. Po spočítání km podle itineráře vypočítávám podle spotřeby přibližné náklady na benzín. Sice se budu snažit benzín platit kartou, ale pro jistotu kupuju i eura. Auto má necelých 6000 km do prohlídky a tak v servisu prochází jen obvyklou předsezonní letní prohlídkou. Jedeme ve dvou, vzhledem k cenám povezeme zásoby sebou, počítáme jen s nákupem pečiva, ovoce a zeleniny. Noclehy předpokládáme v kempech, hlavně kvůli hygieně.
Vyrážíme
V srpnu nastává konečně den, kdy vyrážíme na cestu. Máme před sebou 16 dnů, během kterých se pokusíme navštívit plánovaná místa ve Francii. Vyjíždíme na noc, v Hradci Králové v Tescu dokupujeme zásoby a pokračujeme po dálnici přes Prahu a Rozvadov do Německa. V noci není prakticky žádný provoz, houstne to až kolem Mnichova. Okresky jsou bez velkého provozu. V Rakousku je ještě pod mrakem, cestou na jih se počasí zlepšuje. V Itálii pod horami už docela připaluje sluníčko. Dálnice v Itálii je placená, i když je místy ve stavbě.
Ve Francii
Silnice ve Francii jsou ve vynikajícím stavu a to i v nadmořských výškách o kterých se našim cestářům může jen zdát. I na uzoučkých cestách v horách potkáváme spoustu cyklistů a taky motorkářů. Silnice v horách nemají většinou žádná svodidla, o to je hezčí výhled. Motorkáři jsou nebezpeční spíše v zatáčkách, ve sjezdech a na rovinách, občas je možné je potkat v protisměru. Na pobřeží a ve městech se protahují mezi auty jakoukoliv štěrbinou. Není se co divit, protože auta na pobřežní silnici mezi Cannes a Marseille jen popojíždí.
Znamení o změně směru jízdy se používá jen v nouzi, houkačka kupodivu skoro vůbec. Skrz Marseille a Toulon vedou dálniční tunely, takže z měst sice není nic vidět, ale za to se projedou raz dva. Zajímavá je dálnice z Montpelliér do Clermontu, jednak tím, že vede v nadmořské výšce kolem 1000 m, jednak krásným dálničním mostem u Millau. Odpočívadla u cest bývají vybavená stoly s lavicemi a kolem poledne se plní hodujícími turisty. U dálnic ale moc odpočívadel není a jsou ze stejného důvodu většinou přeplněná. U silnic v kaňonech řek jsou vyhlídky i místa na zaparkování velmi často.
Mýtné na dálnicích se dá platit v hotovosti, nebo kartou, placené úseky jsou ohlašované slovem Peage. Úseky u velkých měst nemusí být placené, ale může být placený jen tunel nebo most. Placená parkoviště jsou značená, platí se buď v parkovacích automatech, nebo systémem lístek - závora jako na parkovištích u nás. O svátcích a víkendech mohou být bezplatná.
Kempy jsou značené, většinou i kvalitní. Čím více hvězdiček, tím jsou lépe vybavené a dražší. Přitom ve vnitrozemí mívají i dvouhvězdičkové kempy bazény, teplou sprchu atd. Na rozdíl od našich kempů jsou místa pro stan a auto nebo karavan od sebe viditelně oddělená, většinou i očíslovaná a přidělovaná v recepci. Je-li kemp volný, je možnost si místo vybrat a nahlásit ho na recepci. Každý má tak zaručený svůj životní prostor a soukromí. V sezoně ve vyhlášených turistických oblastech můžete snadno narazit na cedulku Complet, pak nezbývá než hledat další kemp. V některých kempech je vstup na čip nebo kartičku, za ty je vyžadována záloha.
Benzín vychází nejlevněji u supermarketů, kde se dá platit i kartou. Na venkově u malých benzinek bez obsluhy jsou automaty na placení, benzinky s obsluhou mají omezenou pracovní dobu, v neděli většinou zavřeno. Hustota a vybavenost benzinek v Čechách je podstatně vyšší, proto pozor při plánování cesty.
Počasí bylo mírně řečeno zvláštní, nejvíce teplo bylo při cestě. V horách to ještě šlo, největší zima byla na výletu lodí do Calanques. Občas jsme zmokli, koupání v moři jsme si příliš neužili. Přeháňky byly naštěstí krátké a brzy byla obloha modrá. Největší skok byl od 30° v Bourg-en-Bresse k 9° v Rozvadově.
Domů
Na poslední dva dny zbyla cesta z Clermont-Ferrandu do Mikulovic. Jak jsme zjistili, nemá cenu šetřit za mýtné, po dálnici se jede prostě lépe. Přejezd přes Německo díky dálnicím odsýpá rychle, jen počítám, u nás to už jde pomaleji.
Po návratu domů začíná velké počítání. Náklady na jídlo, mýto, parkování, vstupné a kempy vychází na 11 340,- Kč. Ujeli jsme 5 469 km a benzín stál 12 651,-Kč. Sečteno a podtrženo: asi 12 000,- Kč na osobu za 16 dnů dovolené v Provenci u moře i v horách.
Auto - Škoda Fabia Combi 1,2/47kW HTP šlapalo v horku, v kopcích i při popojíždění v zácpách bez nejmenšího problému. Jediná závada - zaseklé CD v přehrávači se vyřešila sama hned po vjezdu na dálnici D11 mezi Prahou a Hradcem Králové. Spotřeba stoupla k 9 l/100 km při cestě tam po dálnici a při popojíždění na pobřeží. Průměrná spotřeba za celou dovolenou byla 6 l/100km.