Moustiers-Ste-Marie, Aups, Villecroze (10:34), Monastére Orthodoxe St Michel du Var, Draguignan, Lac de Este-Cassien, Mandelieu-La-Napoule (146 km)

Pokračujeme v cestě přes Moustiers-Ste-Marie na druhou stranu jezera Lac de Ste-Croix. Levandulové lány na straně jedné, na druhé výhledy na jezero. Městečko Villecroze je zajímavé upraveným parkem, vlastně malou botanickou zahradou, domy vysekanými ve skále a hlavně blešími trhy. Na ulicích se prodává cokoliv nepotřebného, počínaje starým vypínačem a konče ... třeba armádním Dodgem z roku 1942 v původním a pojízdném stavu. Popravdě řečeno, mít těch 2750,- €, asi bych neváhal.

Z hlavní silnice odbočujeme k pravoslavnému kostelu St-Michel du Var a pak už nás čeká sjezd k pobřeží. V Mandelieu-La-Napoule odbočujeme do kempu La Napoule. Bohužel je od moře dost daleko, ale chceme ještě projet pobřeží až do Eze a tak hned po postavení stanu vyrážíme směrem na Cannes.

Mandelieu-La-Napoule, Cannes, Antibes, Nice (16:05), Eze (16:55) a zpět do Mandelieu-La-Napoule (138 km)

Při odpoledním výletu po Azurovém pobřeží se vyhybáme dálnici a jedeme po pobřežní silnici. Díky tomu projíždíme Cannes, Nice, vlastně všechna vyhlášená a známá místa na pobřeží. Občas se podaří zaparkovat a udělat pár fotek. Provoz je dost velký, ale plynulý. Zpomalují ho jen semafory v menších městech. Přístavy jsou plné jachet, podél cesty palmy, vily v zahradách ukryté za vysokými ploty, zkrátka idylka.

Eze je vesnice se zříceninami pevnosti na vysoké skále nad mořem. V pevnosti je kaktusová botanická zahrada a samozřejmě krásný rozhled. Parkoviště je natřískané, ale auta se rychle střídají a tak není tak velký problém zaparkovat. Slunce pálí, ale vítr ochlazuje vzduch a tak je docela příjemně. Za tmy se vracíme do kempu, přijíždíme z jiné strany než v poledne a začínáme bloudit. Ukazatele nás posílají z jednoho kruhového objezdu na druhý, nakonec ale do kempu trefíme.

Mandelieu-La-Napoule, Miramar, Agay, Valescure, Fréjus, Ste-Maxime, Port Grimaud (16:22), St-Tropéz, Cap Camarat (17:52), Ramatuelle, Le Lavandou (148 km)

Dnešní den chceme prozkoumat pobřeží směrem k Toulonu a také Massiv de Esterel. Začínáme zastávkou nad krásným skalnatým zákoutím u moře. Je dost brzo a tak zde není moc lidí. Cesta, po které jsme chtěli hory projet je uzavřená, na pěší výlet času nezbývá. Pokračujeme po pobřeží na Fréjus až do Port Grimaud. Je sezona, všední den a silnice je totálně ucpaná, více stojíme než jedeme. V Port-Grimaud se parkuje na velkém parkovišti vedle starého centra. To je protkané kanály, vzdáleně připomíná Benátky. Po prohlídce městečka přískoky vpřed na St-Tropéz. Je mi jasné, že tady zaparkovat by musela být obrovská náhoda nebo štěstí. Proto aspoň město pomalu projíždíme, místy je čas i na fotku. Náměstí s platany je zaprášené a spálené od slunce. Pobřežní promenádu, po které na závěr filmu pochodoval Louis de Funés, projíždíme autem, na jedné straně jachty, na druhé obchody a kavárny a mezi tím spousta lidí a aut. Na druhé kolo po městě už nemáme chuť.

Uklidnění přináší výjezd a procházka k majáku na Cap Camarat. Samotný maják je nepřístupný, je to vojenský prostor, ale není zde tolik lidí a tudíž větší pohoda.

Večer stavíme stan v kempu De Pramous Quier na kopci nad vesnicí Le Lavandou. Dostali jsme místo na plácku s umělým menhirem, kemp je zajímavý tím, že místa jsou na terasách v poměrně příkrém kopci, takže opět dost soukromí pro každého. Od moře je oddělen silnicí, ale na pláž je přístup podél vyschlého potoka dvoumetrovým rákosím. Je tma, po okolních kopcích svítí světla, přidává se měsíc, v dálce bliká maják a k tomu na nás doráží příboj.

Le Lavandou, Giens, Hyéres (12:45), Toulon, Six-Fours-Les-Plages, Saint-Cyr-sur-Mer, La Ciotat (124 km)

V noci i ráno prší, dokonce vytahuju deštník. Podle zeschlé trávy tady hodně dlouho nepršelo, taky to mohlo ještě počkat. Z ranní koupele na písečné pláži není nic, sedáme do auta a jedeme dál. Giens je městečko na poloostrově, s pevninou spojené dvěmi silnicemi. Jenže tam je tolik lidí a hlavně aut, že není kde zaparkovat. Po asi třech okruzích starým centrem to vzdáváme a odjíždíme do Hyéres. Nad velkým městem trůní upravená zřícenina pevnosti s výhledy na město, moře i do vnitrozemí. V poledním horku tam šplháme, pak procházíme stinné ulice v centru.

Po předchozích zkušenostech z vesnic na pobřeží (semafory a kolony aut) mám trochu strach z průjezdu Toulonem, ale dálnice nás protáhne tunelem - bezplatným - a bez nejmenšího problému město projíždíme. Z dálnice se vracíme na normální silnici a míříme do La Ciotat. Město je východiskem pro plavbu do Calanques, což jsou skalnaté zátoky na pobřeží směrem k Marseille. Vybíráme si kemp co nejblíž k moři, ale přístup je stejně přes silnici a pláž chybí, jen balvany. Kemp je plný, hodí se jen na přespání. Mladí sousedé jsou odpoledne nenápadní, o to jsou hlučnější nad ránem, když se vrací z diskotéky.

Večer si jedeme prohlédnout přístav, který ožívá kolem 21 hodiny. V přístavišti si vlastně náhodou rezervujeme na další den výlet lodí na moře.