Clermont-Ferrand, Thiérs, St-Julien-La Vetre, Feurs, St-Martin-Lestra, L' Albreslé, Neuville-sur-Saone, St-André-de-Circy, Bourg-en-Bresse, A39 Dole, A36 Besancon, Belfort, Mulhouse, → D, Freiburg, Karlsruhe, Heilbronn, Nürnberg, Waldhaus, → CZ, Rozvadov, Plzeň (6:34), Praha, H. Králové, Žamberk, Králíky, Hanušovice, Šumperk (14:50), Mikulovice (1 603 km)

Na zpáteční cestu vyjíždíme z Clermont-Ferrandu, nejprve se snahou ušetřit za mýto po okresní silnici. Ne že by nebyla kvalitní, ale občasné vesnice, samá zatáčka a kopce vedou po dvou hodinách ke zjištění, že takhle se domů včas nedostaneme. Ještě nákup sýrů a vína v supermarketu a pak směřujeme co nejkratší cestou k dálnici. Na ní sice platíme, ale zase cesta začne ubíhat rychleji.

Večer vjíždíme do Německa, provoz postupně slábne, ubývá kamionů, jedeme sami. Kolem půlnoci zalehám k odpočinku na odpočívadle mezi kamiony. Asi po hodině a půl se probouzím a pokouším se vyjet, jenže po dálnici se řítí v obou pruzích kolony náklaďáků. Po chvíli je dojíždíme a začíná noční horor, kdy v levém pruhu obklopeni kamiony zepředu, zprava i zezadu pomalu (110 km/h) předjíždíme auta v pravém pruhu. Jediné zaváhání by přineslo práci Kobře 11. Naštěstí z levého pruhu kamiony postupně odpadají a pak už svištíme nocí opět sami.

Za Norimberkem se řídím podle ukazatelů, mám strach že minu odbočku a pojedu někam k Severnímu moři, ale nakonec se objevuje směr na Plzeň. V Rozvadově na benzince vylézám na automatové kafe, do auta se vracím zmrzlý jak kos. Teploměr ukazuje 9°C. Už je světlo, jede se dobře, okruh přes Barrandovský most je celkem průjezdný, přesto vzpomínám na stejně velká města, která jsme projeli nebo objeli za poloviční dobu.

Do Šumperka jedeme tentokrát přes Králíky, přece jen cestu znám lépe než po hlavní silnici. A zbytek už je rutina, která končí před 17 hodinou v Mikulovicích.